Glandulae vesiculosae: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

m (prolink)
m (obrázek)
 
(Není zobrazeno 17 mezilehlých verzí od 8 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
Glandulae vesiculosae, vesiculae seminales alebo semenné vačky sú mechúrikovité žliazky, ktoré sú tvorené systémom nepravidelne rozšírených tubulárnych útvarov. Predstavujú prídatné pohlavné žľazy s rozmermi 4-5 cm x 1,5 cm a s priemerom tubulov 3-4 mm. Obe glandulae vesiculosae majú vývody, ductuli excretorii, ktoré sa spájajú s ductuli deferentes, a tým vytvárajú ductuli ejaculatorii vyúsťujúce v pars prostatica urethrae. Sú uložené subperitoneálne, laterálne od ampul [[Chámovod|ductus deferens]] a pod zanorením sa uretrov do fundus vesicae. Na ich fixácii sa podieľa septum rectovesicale a kraniálne sa dotýkajú excavatio rectovesicalis.  
__BEZOBSAHU__
== Histológia ==
[[Soubor:Prostate zones.png|thumb|right|Mužský pohlavný systém]]
Glandulae vesiculosae sú zložené z troch vrstiev: tunica mucosa, tunica muscularis a tunica advetitia. Tunica mucosa je tvorená početnými vetviacimi sa riasami tvorenými jednovrstevným až dvojradým cylindrickým epitelom. V sliznici sú zanorené pohárikovité bunky, ktorých úlohou je sekrécia časti ejakulátu. Súčasťou tunica mucosa je lamina propria mucosae tvorená riedkym kolagénnym väzivom. Pod sliznicou sa nachádza hladká svalovina, tunica muscularis, zložená z dvoch vrstiev. Povrchová, longitudinálna a vnútorná, cirkulárna. Poslednou vrstvou je tunica adventitia, ktorá pokrýva glandulae vesiculosae a privádza nervy a cievy.  
''Glandulae vesiculosae'', ''vesiculae seminales'' neboli semenné vačky jsou měchýřkovité žlázky, které jsou tvořeny systémem nepravidelně rozšířených tubulárních útvarů. Představují přídatné pohlavní žlázy s rozměry 4–5 cm x 1,5 cm a s průměrem tubulů 3–4 mm. 
== Cievne zásobenie ==
 
Glandulae vesiculosae nemajú vlastné cievne zásobenie, preto je tepenná krv privádzaná z artérií z okolitých orgánov, a. vesicalis inferior ( a. iliaca interna), a. rectalis media ( a. mesenterica inferior- a. iliaca interna) a a. ductus deferentis ( variant odstupu: a. vesicalis inferior/ a. umbilicalis /a. iliaca interna).  
Obě glandulae vesiculosae mají vývody, ''ductuli excretorii'', které se spojují s ''ductuli deferentes'', a tím vytváří '''ductuli ejaculatorii''', které ústí v pars prostatica urethrae. Jsou uloženy subperitoneálně, laterálně od ampul [[Chámovod|''ductus deferens'']], pod zanořením uretrů do fundus vesicae.
Odkysličená krv je odvádzaná do plexus venosus vesicalis a plexus venosus prostaticus, ktoré navzájom komunikujú ( v. iliaca interna).  
 
Lympha odteká do nodi lymphatici iliaci interni et externi.  
Na jejich  fixaci se podílí '''septum rectovesicale''' a kraniálně se dotýkají ''excavatio rectovesicalis''.
Autonómnu inerváciu zabezpečuje plexus hypogastricus inferior.  
 
== Funkcia ==
==Histologie==
Hlavnou funkciou glandulae vesiculosae je tvorba alkalického sekrétu, ktorý tvorí viac ako polovicu ejakulátu ( cca. 70% ) a upravuje pH vhodné pre pohyb [[Spermie|spermií]]. Obsahuje fruktózu ako zdroj energie pre pohyb spermií, citrát, inositol a prostaglandíny pôsobiace na hladkú svalovinu pohlavných ciest u žien. Za jeho sekréciu je zodpovedný testosterón.
''Glandulae vesiculosae'' jsou složené ze tří vrstev:
 
*''tunica mucosa'';
*''tunica muscularis'';
*''tunica adventitia''.
 
 
'''''Tunica mucosa''''' je tvořena početnými větvícími se řasami tvořenými jednovrstevným až dvouvrstevným cylindrickým epitelem. Ve sliznici jsou zanořené pohárkovité buňky, jejichž úlohou je sekrece části ejakulátu. Součástí ''tunica mucosa'' je ''lamina propria mucosae'' tvořená řídkým kolagénním vazivem. Pod sliznicí se nachází hladká svalovina, '''''tunica muscularis''''', složená ze dvou vrstev. Povrchová, longitudinální a vnitřní, cirkulární. Poslední vrstvou je '''''tunica adventitia''''', která pokrývá ''glandulae vesiculosae'' a přivádí nervy a [[Cévy|cévy]].
 
==Cévní zásobení==
''Glandulae vesiculosae'' nemají vlastní cévní zásobení, proto je tepenná krev přiváděna arteriemi z okolních orgánů, '''''a. vesicalis inferior''''' (''[[a. iliaca interna]]''), '''''a. rectalis media''''' ([[Aorta abdominalis|a''. mesenterica inferior'']] – a''. illiaca interna'') a '''''a. ductus deferentis''''' (variant odstupu: ''a. vesicalis inferior/ a. umbilicalis /a. iliaca interna'').
 
Odkysličená krev je odváděna do '''''plexus venosus vesicalis''''' a '''''plexus venosus prostaticus''''', které navzájem komunikují (''v. iliaca interna'').
Lymfa odtéká do ''nodi lymphatici iliaci interni et externi''.
 
Anatomickou inervaci zabezpečuje '''''plexus hypogastricus inferior'''''.
 
==Funkce==
Hlavní funkcí ''glandulae vesiculosae'' je tvorba '''alkalického sekretu''', který tvoří více než polovinu ejakulátu (cca 70 %) a upravuje pH vhodné pro pohyb [[Spermie|spermií]]. Obsahuje fruktózu jako zdroj energie pro pohyb spermií, citrát, inositol a prostaglandiny působící na hladkou svalovinu pohlavních cest u žen. Za jeho sekreci je zodpovědný [[Testosteron|testosteron]].


<noinclude>
<noinclude>
== Odkazy ==
==Odkazy==
=== Související články ===
===Související články===
* [[Prostata]]
 
=== Zdroj ===
*[[Prostata]]
*[[Mužské pohlavní ústrojí]]
 
===Zdroj===
 
* {{Citace
* {{Citace
| typ = kniha
| typ = kniha
Řádek 30: Řádek 52:
| svazek = 1
| svazek = 1
}}
}}
* {{Citace
* {{Citace
| typ = kniha
| typ = kniha
| isbn = 9788024723938
| isbn = 978-80-247-2393-8
| příjmení1 = Martínek
| příjmení1 = Martínek
| jméno1 = Jindřich
| jméno1 = Jindřich
Řádek 42: Řádek 65:
| vydavatel = Grada
| vydavatel = Grada
| rok = 2009
| rok = 2009
| rozsah = 136
}}
}}
* {{Citace
* {{Citace
| typ = kniha
| typ = kniha
Řádek 62: Řádek 87:


</noinclude>
</noinclude>
[[Kategorie:Anatomie]]
[[Kategorie:Histologie]]

Aktuální verze z 23. 3. 2025, 15:16

Mužský pohlavný systém

Glandulae vesiculosae, vesiculae seminales neboli semenné vačky jsou měchýřkovité žlázky, které jsou tvořeny systémem nepravidelně rozšířených tubulárních útvarů. Představují přídatné pohlavní žlázy s rozměry 4–5 cm x 1,5 cm a s průměrem tubulů 3–4 mm. 

Obě glandulae vesiculosae mají vývody, ductuli excretorii, které se spojují s ductuli deferentes, a tím vytváří ductuli ejaculatorii, které ústí v pars prostatica urethrae. Jsou uloženy subperitoneálně, laterálně od ampul ductus deferens, pod zanořením uretrů do fundus vesicae.

Na jejich fixaci se podílí septum rectovesicale a kraniálně se dotýkají excavatio rectovesicalis.

Histologie[upravit | editovat zdroj]

Glandulae vesiculosae jsou složené ze tří vrstev:

  • tunica mucosa;
  • tunica muscularis;
  • tunica adventitia.


Tunica mucosa je tvořena početnými větvícími se řasami tvořenými jednovrstevným až dvouvrstevným cylindrickým epitelem. Ve sliznici jsou zanořené pohárkovité buňky, jejichž úlohou je sekrece části ejakulátu. Součástí tunica mucosa je lamina propria mucosae tvořená řídkým kolagénním vazivem. Pod sliznicí se nachází hladká svalovina, tunica muscularis, složená ze dvou vrstev. Povrchová, longitudinální a vnitřní, cirkulární. Poslední vrstvou je tunica adventitia, která pokrývá glandulae vesiculosae a přivádí nervy a cévy.

Cévní zásobení[upravit | editovat zdroj]

Glandulae vesiculosae nemají vlastní cévní zásobení, proto je tepenná krev přiváděna arteriemi z okolních orgánů, a. vesicalis inferior (a. iliaca interna), a. rectalis media (a. mesenterica inferior – a. illiaca interna) a a. ductus deferentis (variant odstupu: a. vesicalis inferior/ a. umbilicalis /a. iliaca interna).

Odkysličená krev je odváděna do plexus venosus vesicalis a plexus venosus prostaticus, které navzájem komunikují (v. iliaca interna). Lymfa odtéká do nodi lymphatici iliaci interni et externi.

Anatomickou inervaci zabezpečuje plexus hypogastricus inferior.

Funkce[upravit | editovat zdroj]

Hlavní funkcí glandulae vesiculosae je tvorba alkalického sekretu, který tvoří více než polovinu ejakulátu (cca 70 %) a upravuje pH vhodné pro pohyb spermií. Obsahuje fruktózu jako zdroj energie pro pohyb spermií, citrát, inositol a prostaglandiny působící na hladkou svalovinu pohlavních cest u žen. Za jeho sekreci je zodpovědný testosteron.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • PETROVICKÝ, Pavel, et al. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi : Pohybové ústrojí. 1. vydání. Martin : Osveta, 2001. 463 s. sv. 1. ISBN 80-8063-046-1.


  • MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. 136 s. ISBN 978-80-247-2393-8.


  • JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.