Protilátky ke tkáňové transglutamináze: Porovnání verzí
(doplnění odkazů a provázání článků dle GastroLabu) |
m (Stránka Anti-tTG IgA, IgG přemístěna na stránku Protilátky ke tkáňové transglutamináze - IgA a IgG: přesnější název článku) |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 20. 3. 2009, 16:31
Anti-tTG IgA, IgG jsou protilátky ke tkáňové transglutamináze. Tkáňová transglutamináza má přímý vztah k patogenezi onemocnění a byla popsána jako vlastní, chemický substrát endomysia. Tkáňová transglutamináza - (izoenzym transglutaminasa II, TG2 - EC 2.3.2.13, je transferázou, systémový název je protein-glutamin:amin-g-glutamyltransferasa. Je to Ca2+ dependentní enzym, katalyzující deaminaci glutaminu na glutamát, rovněž vede ke vzniku intramolekulární vazby glutaminu na další primární amin, např. lysin a vede k agregaci glutaminových peptidů. Stanovení protilátek ke tkáňové transglutamináze (atTG) má proto rovněž velmi vysokou diagnostickou efektivitu, podobně jako EmA protilátky (senzitivita 87-97 % a specificita 88-98 %). Stanovení atTG je prováděno klasickou metodou ELISA, což je pro rutinní diagnostiku technika dostupnější než imunofluorescenční průkaz EmA.
Protilátky atTG lze na rozdíl od EmA stanovovat ve třídě IgA i IgG, což má význam pro nemocné se selektivním deficitem IgA. Metoda byla popsána s použitím morčecího antigenu, který je použit ve většině starších souprav, novější soupravy již používají jako antigen tkáňovou transglutaminázu izolovanou z lidských buněk, z lidských erytrocytů, nebo rekombinantní tTG izolovanou na E. coli. Referenční hodnoty se liší u jednotlivých souprav, většinou je pro IgA protilátky uváděna horní hranice normy 10-15 IU/l, některé soupravy definují i tzv. gray-zone v rozsahu 10-20 IU/l. Stanovení protilátek atTG s lidským, rekombinantním antigenem vykazuje nižší falešnou pozitivitu než metody s morčecím antigenem. Nejnovější studie porovnávají protilátky třídy IgA a IgG, a POCT metodiky stanovení atTG protilátek. Stanovení protilátek atTG ve třídě IgA je doporučeno jako základní screeningový test pro diagnostiku céliakie.
Reference
- Baviera LC. - J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2007, Medline
- Sardy M. - Clin Chim Acta. 2007, Medline
- Byrne G. - Gut. 2006, Medline
- Raivio T. - Aliment Pharmacol Ther. 2006, Medline
- Barker CC. - Pediatrics. 2005, Medline
- Mankai A. - Pathol Biol (Paris). 2005, Medline
- Baudon JJ. - Arch Pediatr Adolesc Med. 2004, Medline
- Ferre-Lopez S. - Clin Gastroenterol Hepatol. 2004, Medline
- Tommasini A. - Arch Dis Child. 2004, Medline
- Sinclair D. - Ann Clin Biochem. 2003, Medline
- Tonutti E. - J Clin Pathol 2003, Medline
- Kocna P. - Clin Chem Lab Med 2002, Medline
- Wolters V. - Eur J Pediatr 2002, Medline
- Hansson T. - Pediatr Res 2002, Medline
- Clemente MG. - J Pediatr Gastroenterol Nutr 2002, Medline
- Bardella MT. - Dig Liver Dis 2001, Medline
- Basso D. - J Clin Lab Anal 2001, Medline
- Chan AW. - Pediatrics 2001, Medline
- Fabiani E. - Eur J Gastroenterol Hepatol 2001, Medline
- Leon F. - Scand J Gastroenterol 2001, Medline
- Kordonouri O. - Diabet Med 2000, Medline