Cévní zásobení srdce

Výživu a okysličení srdečních stěn zabezpečují arteriae coronariae (věnčité tepny), vycházející jako první větve z bulbus aorticus aorty ascendens. Krev ze srdce odvádějí venae cordis které dělíme na žíly vlévající se do sinus coronarius, venae ventriculi dextri anteriores (ústí do pravé srdeční síně) a venae cordis minimae (ústí do všech srdečních oddílů).

Koronární arterie

Tvoří a. coronaria dextra a a. coronaria sinistra, vystupující z oblasti bulbus aortae (sinus aortae dexter et sinister). Jedná se o první větve aorty po výstupu z levé komory. Probíhají vlnovitě po povrchu srdce, zavzaty do řídkého vaziva a tuku. Těsně na ně naléhá epikard. K myokardu jsou přichyceny poutky (vincula) a myokardovými můstky (ponticula). Chovají se jako konečné větve (subepikardiálně mohou vytvářet nefunkční anastomózy, nejčastěji v oblasti hrotu).

Průběh a větvení věnčitých tepen vykazuje značnou variabilitu. Zásobení myokardu je také velice variabilní (především v apex cordis a sulci interventriculares), obvykle však jedna z arterií dominuje.

Cévní zásobení srdce

Arteria coronaria dextra

Zásobení myokardu z aa. coronarie (žlutá – dextra, červená – sinistra

Vystupuje ze sinus aortae dexter zpoza truncus pulmonalis do sulcus coronarius, mezi auricula dextra a ventriculus dexter. Přechází spodní plochu srdce, kde se stáčí směrem k apex cordis do sulcus interventricularis posterior a končí jako ramus interventricularis posterior.

Během svého průběhu vydává tyto větve:

• ramus coni arteriosi – první větev pravé koronární arterie, probíhá na hranici truncus pulmonalis a ventriculus dexter, často anastomózuje s podobnou větví z a. coronaria sinistra a vytváří tzv. Vieussensův okruh,
• ramus nodi sinuatrialis – vystupuje většinou (55% pravá 45% levá koronární arterie) jako druhá větev probíhající mezi auricula dextra a začátkem aorty, obtáčí horní dutou žílu (v. cava superior) směrem k pravé síni, kde jednou větví (ramus cristae terminalis) vstupuje k nodus sinuatrialis,
• rami atriales dextri anteriores – malé větve pro pravou síň,
• rami ventriculares dextri, anteriores et posteriores – větve zásobující pravou komoru, běžně jsou 2–3 vpředu a 2 vzadu, výraznější z nich probíhá po pravém okraji srdce jako ramus marginalis dexter,
• rami interventriculares septales posteriores – septální větve směřující z ramus interventricularis posterior do vnitra komorového septa.

Nejčastěji zásobuje stěny pravé komory (kromě malé části vpředu u apex cordis, kam zasahují větve a. coronaria sin.), malou část levé komory u sulcus interventricularis posterior, zadní třetinu komorového septa, pravou síň a přilehlé části levé síně, dále také převodní systém srdeční, až po začátek pravého a levého Tawarova raménka.

Arteria coronaria sinistra

V bulbárním úseku aorty odstupuje ze sinus aortae sinister, který leží mezi auricula sinistra a truncus pulmonalis. Následně se větví na ramus interventricularis anterior (RIA) a ramus circumflexus (RC).

V krátkém úseku před rozvětvením může variabilně odstupovat ramus nodi sinuatrialis (35 % případů), obvykle vystupující z pravé koronární arterie.

Ramus interventricularis anterior (RIA)

Sestupuje v sulcus interventricularis anterior směrem k srdečnímu hrotu, může přesahovat až na zadní (spodní/diafragmatickou) plochu srdce.

Ve svém průběhu se větví na:

• rami ventriculares anteriores sinistri (probíhají šikmo k levému okraji srdce, nejvýraznější bývá ramus lateralis),
• a rami interventriculares septales anteriores (větve směřující zpředu do komorového septa).

Ramus circumflexus (RC)

Přechází na zadní stranu srdce. V jeho průběhu odstupují:

• rami atrioventriculares (menší větve na rozhraní levé síně a komory),
• ramus marginalis sinister (větev pro levý okraj srdce – margo obtusus směřující k apex cordis),
• rami atriales anteriores, laterales et posteriores (větve pro levou síň),
• a ramus posterior ventriculi sinistri (konečná větev RC, asi v 10 % případů nahrazuje ramus interventricularis posterior z pravé koronární arterie).

Obvykle zásobí většinu stěny levé komory, část pravé komory v oblasti apex cordis, přední dvě třetiny komorového septa a většinu stěny levé síně.

Venae cordis

Hlavní koronární vény.

Podrobnější informace naleznete na stránce Venae cordis.

Hlavní žilní splav se nazývá sinus coronarius. Leží v sulcus coronarius vzadu, ústí zezadu do pravé síně. Venae cordis se podle místa, kam ústí, dělí do tří skupin:

• přítoky sinus coronarius;
• žíly ústící do pravé síně ;
• malé žilky ústící do dutin srdce.

Srdeční žíly nemají chlopně (v normálním případě, variabilně se mohou vyskytovat…). Žilní anastomózy jsou častější než tepenné, např. mezi sinus coronarius a vv. ventriculi dextri anteriores.

1. přítoky sinus coronarius:
   • vena cordis magna (v sulcus interventricularis anterior a sinus coronarius, přijímá v. posterior ventriculi sinistri a v. obliqua atrii sinistri);
   • vena cordis media (v sulcus interventricularis posterior k sulcus coronarius);
   • vena cordis parva (podél margo acutus, začíná jako v. marginalis ventriculi dextri);
2. venae ventriculi dextri anteriores sbírají krev z přední časti pravé komory, kde nazasahují žíly směřující do sinus coronarius. Ústí do pravé síně.
3. venae cordis minimae jsou malé žilky ústící do všech srdečních dutin.

Odkazy

Související články

• Koronární průtok
• Koronární cirkulace
• Infarkt myokardu
• Srdce
• Převodní systém srdeční
• Cévy

Externí odkazy

• Cievne zásobenie srdca (TECHmED)

Použitá literatura

• PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 23.04.2010]. <https://langenbeck.webs.com/>.

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 692 s. sv. 3. ISBN 978-80-247-1132-4.