Hloubka ostrosti mikroskopu: Porovnání verzí

Verze z 22. 11. 2015, 17:22


			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu `{{Pracuje se}}` a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v neděli 22. listopadu 2015 v 17:22.

Hloubkou ostrosti mikroskopu rozumíme tloušťku vrstvy preparátu, v níž se nacházejí ostře zobrazené předměty. Hloubka nebo tloušťka takové vrstvy předmětu udává hloubku ostrosti, popř. hloubkovou ostrost (penetrační schopnost – tj. „schopnost kreslit ostře do hloubky“) objektivu. Objekty, které leží nad a pod touto vrstvou, vidíme rozostřeně, nebo se nám vůbec nezobrazují.

Méně zvětšující objektivy (např. 4x, 10x) mají větší hloubku ostrosti oproti více zvětšujícím objektivům (např. 40x, 60x, 100x). Hloubku ostrosti lze zvýšit přicloněním nebo snížením postavení kondenzoru. Tím mohou být tedy zobrazeny detaily a nečistoty ležící nad a pod objektem. Naopak snížení hloubky ostrosti dosáhneme s rostoucí aperturou objektivu.

Hloubka ostrosti závisí nepřímo úměrně na numerické apertuře objektivu, tj. pro silný objektiv je hloubka ostrosti dosti malá. Při prohlížení průhledného preparátu tedy vedeme preparátem řez, pozorujeme ostře jen tenkou vrstvu. Hovoříme o „optickém řezu“. Struktury, které leží v něm, nám mikroskop ukáže ostře. Tedy zaostření je vlastně jen lokalizací struktur objektu, popř. celého pozorovaného objektu do této vrstvy. Otáčením mikrometrického šroubu, který nám umožňuje ostřit na daný objekt, prokládáme pozorovaným předmětem řadu za sebou jdoucích optických řezů.

Hloubka ostrosti má tři zdroje:

Geometrická hloubka ostrosti – vyplývá z geometrického zobrazení bez optických vad. Je dána tloušťkou předmětu, ze které úhlová velikost zobrazených kruhů (jako obraz bodů mimo rovinu předmětu) je menší nebo rovna.
Vlnová hloubka ostrosti – zvyšuje hloubku ostrosti, vyplývá z toho, že obrazem předmětu je třírozměrný útvar v důsledku ohybu (difrakce).
Akomodační hloubka ostrosti – zahrnuje vliv akomodační schopnosti oka na zvýšení hloubky ostrosti.

Související články

Zdroje

Medicínská biofyzika (Leoš Navrátil, Jozef Rosina a kolektiv), GRADA Publishing, a.s., 2005
Václav Prosser a kol. Experimentální metody biofyziky. Academia, Praha 1989
HEJTMÁNEK, Milan. Úvod do světelné mikroskopie. Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 1993

@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 === Související články===
-[[Konstrukce a funkce světelného mikroskopu]]
+*[[Konstrukce a funkce světelného mikroskopu]]
-[[Kontrast obrazu mikroskopu]]
+*[[Kontrast obrazu mikroskopu]]
 === Zdroje ===