Clostridium tetani

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v sobotu 15. prosince 2012 v 13:32.

Soubor:Clostridium tetani2.JPG

Clostridium tetani s terminálními spórami

Clostridium tetani je anaerobní, štíhlá, pohyblivá, neinvazivní, neurotoxin produkující bičíky opatřená tyčinka. V nové kultuře se barví grampozitivně, ve starších gramnegativně. Produkuje výrazně neurotropní neurotoxin tetanospazmin, který se do CNS šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, klinicky se manifestující jako spasmus příčně pruhovaného svaloviny. Tvoří terminální velmi odolné spóry,(připomínají tvarem paličku), ve kterých může přežívat i staletí, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. Spóry přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel.

Historie

V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strichninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval C.tetani u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také i neutralizaci toxinu pomocí specifických protilátek. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanivkým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti tetanu založenou na toxoidu.

Morfologie

• štíhlá grampozitivní tyčinka, obsahuje terminální spóru
• pokud dojde ke sporulaci, bakterie ztrácí grampozitivitu a bičíky

Fyziologie

• nalézá se ve střevech lidí, savců (často u koní)

Kultivace

Clostridium tetani

• striktně anaerobní, dobře roste na krevním agaru
• transparentní kolonie vykazují nízkou beta-hemolýzu a jsou obklopeny zónou plazivého růstu

Laboratorní diagnostika

Shibasaburův manuskript o C.tetani z 1889, dodatky jsou od Roberta Kocha

• vzhledem ke specifické klinické manifestaci se provádí vzácně
• vyšetřovaná excize z poranění by pravděpodobně dala negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně
• je vhodné kultivaci doplnit průkazem toxinu na myších, kterým se injikuje ke kořeni ocasu a v pozitivním průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí

Antigeny a toxicita

• vegetativní formy produkují tetanický toxin uvolňující se během jejich rozpadu (měl by se řadit k endotoxinům, ale zvykem je řazen mezi exotoxiny)
• tetanický toxin je tvořen třemi složkami tetanospazminem, tetanolyzinem s hemolytickými vlastnostmi a enzymem reninového účinku
  • nejdůležitější z nich je tetanospasmin, jediný antigenní typ homogenního polypelptidu, šířící se lymfou a krví nebo podél nervových vláken do CNS, kde blokuje synaptické uvolňování inhihibičních mediátorů (kys. gamma-aminomáselná, glycin) **vzhledem k neovlivnění excitačních synapsí dochází k tonickým křečím příčně pruhované svaloviny.
  • kvůli vysoké afinitě toxinu k nervové tkání nedojde ke spuštění imunitní reakce ani k tvorbě protilátek

Patogenita

C.tetani způsobuje onemocnění zvané tetanus traumaticus, které se zpočátku projevuje jako stažení žvýkacího svalstva (trismus), mezi další symptomy patří křeče mimických svalů doplněné sliněním (risus sardonicus). Dochází ke ztuhnutí šíje a zad za vzniku typického obloukovitého prohnutí těla (opistotonus). Laryngospasmus pří pokusech o napití. Postupně jsou zasaženy i dýchací svaly. Pacient umírá na asfyxii nebo na srdeční selhání. V dnešní době je prognóza stále spatná, zemře až 50% nemocných.

Epidemiologie

• tetanus je charakteristická sapronóza, zdrojem infekce je vnější přostředí
• vstupní branou je infikované poranění, tetanus není přenosný na jinou osobu
• díky systému očkování je u nás tetanus vzácný a vyskytuje se převážně u stařších imunokompromitovaných osob
• infekce C.tetani nezanechávádoživotní imunitu, je vhodné pacienty co nejdříve po jejich stabilizaci očkovat

Prevence

Nejvýznamnější je pravidelné očkováni toxoidem, působením formaldehydu detoxifikovaným toxinem. Ochranný účinek poskytuje po více než 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s záškrtem, dávivým kašlem, invazivní hemofilovou infekcí, virovou hepatitidou B a dětskou přenosnou obrnou.

Profylaxe

• Při rizikovém poranění se chirurgické očistění rány doplní o aplikaci tetanického imunoglobulinu a přeočkovaní toxoidem.

Léčba

Podáváme jednorázově tetanický imunoglobulin (má jen malou šanci na úspěch vzhledem k tomu, že toxin je již přítomen v CNS kam se imunoglobulin nedostane). Dříve byl používám koňský IgG, který měl vykazovat vyšší účinnost, ale vzhledem k vedlejším účinkům byl nahrazen lidským IgG. také zahájíme léčbu penicilenm G nebo vhodnějším metrodidazolem. Antibiotická léčba má nižší význam, nicméně je na ně klostridium citlivé. Podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků. Během pokročilejší formy onemocnění terapie spočívá převážně v neutralizaci toxinu aplikováním intramuskulárních injekcí antitetanického séra.

Odkazy

Související články

• Gramovo barvení