Onkogeny a protoonkogeny: Porovnání verzí
mBez shrnutí editace |
mBez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Protoonkogen''' jsou geny, které se běžně vyskytují v organismu a jsou odpovědné za [[proliferaci]]. Jestliže dojde k jeho mutaci, dochází k zvýšení [[exprese]] nebo hyperaktivitě proteinu. Důsledkem je nadměrné [[buněčné dělení]]. Tato mutovaná forma se nazývá '''onkogen'''. | '''Protoonkogen''' jsou geny, které se běžně vyskytují v organismu a jsou odpovědné za [[proliferaci]]. Jestliže dojde k jeho mutaci, dochází k zvýšení [[exprese]] nebo hyperaktivitě proteinu. Důsledkem je nadměrné [[buněčné dělení]]. Tato mutovaná forma se nazývá '''onkogen'''. | ||
| Řádek 77: | Řádek 75: | ||
}} | }} | ||
</noinclude> | </noinclude> | ||
Verze z 19. 6. 2011, 14:11
Protoonkogen jsou geny, které se běžně vyskytují v organismu a jsou odpovědné za proliferaci. Jestliže dojde k jeho mutaci, dochází k zvýšení exprese nebo hyperaktivitě proteinu. Důsledkem je nadměrné buněčné dělení. Tato mutovaná forma se nazývá onkogen.
Jiným mechanismem vzniku nádorového bujení je mutace antiproliferačních tumor-supresorových genů. Ty se v genomu vyskytují vždy ve dvou kopiích a pro jejich poškození je nutný zásah obou kopií. Protoonkogeny se však v této oblasti liší. Mutace jedné kopie protoonkogenu na onkogen bohatě stačí k vzniku projevů - dominantní charakter.
Protoonkogeny mohou kódovat velmi širokou paletu proteinů s mnoha různými funkcemi (geny buněčné diferenciace, signální molekuly, povrchové receptory, regulační geny,...). Jestliže dojde k poškození např. proteinu signalizačních drah, může se změnit reaktivita buněk na působení růstových faktorů. Následuje výrazně buněčné dělení. To může být způsobeno několika mechanismy:
- a) protein začne být tvořen i v buňkách, ve kterých se normálně netvoří
- b) protein je tvořen odpovídajícími buňkami, ale v nadměrném množství
- c) protein se tvoří ve formě, které nemůže být regulována normálními mechanismy
Nové výzkumy objevily napojení aktivace protoonkogenů na onkogeny přes microRNA. Jedná se o úseky RNA o velikosti 21-25 nukleotidů. Ty mohou kontrolovat expresi těchto genů pomocí jejich down-regulování. V budoucnu by možná mohly být užívány k zablokování působení onkogenů.
V současné době je známo na 40 druhů protoonkogenů. Z toho u 16 z nich byla prokázána přímá souvislost s nádorovým bujením, např.:
- Her-2/ neu: nádory prsu
- K-ras: nádory jícnu, tlustého střeva, pankreatu
- beta-Catenin: nádory pankreatu
- Cyclin E: nádory jater
- mutantní B-Raf: melanomy
Příklady (proto)onkogenů
Mezi onkogeny patří například odvozené formy růstového faktoru PDGF, receptory pro růstové hormony nebo proteiny intracelulárních signálních drah. Všechny tyto buňky se vyznačují podobným chováním - reagují tak, jako by neustále dostávaly signalizační pokyny k dělení. Buňky se tak zcela vymykají regulačnímu řízení.
Mezi onkogeny patří také virový gen src. Viry způsobující rakovinu se nazývají transformační viry (často se jedná o retroviry). Za normálních okolností reguluje gen src proteinkinázu kontrolující buněčné dělení. Jednotlivé struktury onkogenu a protoonkogenu se od sebe liší v několika aminokyselinách.
Virové onkogeny - normální funkce protoonkogenu - nádory způsobené mutací:
- onkogen abl - Tyr-specifická proteinkináza - pre-B-lymfocytární leukemie
- erb-B - receptor epidermálního růstového faktoru (EGF) - erytroleukémie
- fos, jun - regulace genové exprese - osteosarkomy, fibrosarkomy
- myc - regulace genové exprese - sarkomy a karcinomy
- src -Tyr-specifická proteinkináza - sarkomy
Související články
Zdroj
Proto-Oncogenes to Oncogenes to Cancer
Použitá literatura
ALBERTS, B, D BRAY a A JOHNSON. Základy buněčné biologie. 2. vydání. Espero Publishing, 2005. 740 s. ISBN 80-902906-2-0.
KUMAR, Vinay, Abul K ABBAS a Nelson FAUSTO, et al. Robbins basic pathology. 8. vydání. Philadelphia : Saunders/Elsevier, 0000. 0 s. ISBN 978-1-4160-2973-1.
