Hemolýza

Definice hemolýzy

Hemolýza je rozpad červených krvinek provázený uvolněním krevního barviva, hemoglobinu. Rozpad erytrocytů může být:

• v cévách (intravaskulární)
• mimo cévy (extravaskulární)

Fyziologicky jsou poškozené nebo přestárlé (normální délka života erytrocytu je asi 120 dnů) erytrocyty vychytány makrofágy RES (retikuloendoteliálního systému) jater, sleziny a kostní dřeně, jde tedy o hemolýzu extravaskulární. Hemoglobin se zde rozpadá na:

• globin – bílkovinné řetězce (dva α a dva β), které jsou využity k resyntéze hemoglobinu
• biliverdin – lineární tetrapyrrol zelené barvy, redukuje se na žlutý bilirubin, který je ve vazbě na albuminy přenesen do jater, kde je konjugován s kyselinou glukuronovou a poté vyloučen do žluči
• Fe³⁺ – váže se na apoferritin za vzniku ferritinu (bílkovina tvaru duté koule, v jejíž dutině je uskladněno Fe v podobě Fe(OH)₃ a FePO₄), při nadbytku Fe nad apoferitinem se Fe skladuje v podobě hemosiderinu (komplex hydratovaného Fe₂O₃ s proteiny, polysacharidy a lipidy) uvnitř makrofágů (siderofágy)

Extravaskulární hemolýza

Mimo cévy se erytrocyty rychle rozpadají. Z nich uvolněný hemoglobin (nebo celé erytrocyty) je fagocytován tkáňovými makrofágy a vznikající bilirubin difunduje do okolí a podmiňuje zbarvení okolních tkání (lokální ikterus – typicky v podkožním hematomu, modřině). Ikterické zbarvení se později vytrácí a přetrvává zbarvení rezavé (hemosiderin – např. v mozkových ložiských prokrvácení). Dalším pigmentem, který v tomto procesu vzniká, je ceroid – lipopigment vznikající polymerací oxidačních produktů lipidů (lipidy uvolněné z rozpadlých erytrocytů), směs ceroidu s hemosiderinem se označuje jako hemofuscin. Následně dochází k organizaci hematomu nespecifickou granulační tkání – na periferii jsou přítomny siderofágy a fibrin, podél kterého do hematomu vrůstá granulační tkáň, která jím proniká a z hematomu zbyde jen malá jizvička. Je-li hematom větší, pak může centrální část zkapalnět dříve než byla fibrinová vlákna nahrazena granulační tkání, povrchová vrstva hematomu nabývá vlastností polopropustné membrány, přes kterou se do hematomu nasává tekutina a dochází ke zvětšování hematomu za vzniku posthemoragické pseudocysty, popř. po odbarvení posthemorhagického hygromu.

Akcelerovaná extravaskulární hemolýza provází např. hypersplenismus, některé poruchy metabolismu erytrocytů, malárii atd. Hladina nekonjugovaného bilirubinu při ní může být zvýšená (nad 12 μmol/l ), klinicky může být patrný subikterus nebo ikterus. Vyskytují se příznaky hemolytické anémie – zvýšené množství retikulocytů, hemoglobinurie, anémie (hemoglobin pod 120 g/l), snížený počet erytrocytů v krevním obrazu, zvýšení aktivity laktátdehydrogenázy.

Intravaskulární hemolýza

Rozpad krve v cévách může mít příčinu v:

• samotných erytrocytech (korpuskulární hemolýza)
• působení vnějších činitelů (extrakorpuskulární hemolýza)

Hemoglobin uvolněný z rozpadajících se erytrocytů se váže na haptoglobin a vzniká tak komplex, který neprojde glomerulárním filtrem (funkcí haptoglobinu tvořeného v játrech je zabránit jednak poškození ledvin, jednak ztrátám železa). Komplex je fagocytován makrofágy – hemoglobin se rozpadá, vzniká bilirubin a ferritin nebo hemosiderin. Při zvýšené hemolýze se dostavuje ikterus a hemosideróza. Pokud je uvolněného hemoglobinu více než dokáže haptoglobin navázat (zejména při akutní hemolýze se konzumpčně snižuje koncentrace haptoglobinu v séru (norma 0,3–2 g/l)), vzniká hemoglobinemie a přebytečný hemoglobin prochází glomerulárním filtrem do renálních tubulů – vzniká hemoglobinurie a hemosiderinurie (část molekul hemoglobinu je vychytána buňkami proximálního tubulu a přeměněna na hemosiderin, který se pak postupně uvolňuje do moči) – precipitací hemoglobinu pak vzniká poškození ledvin označované jako hemoglobinurická nefróza (obdobné postižení je u crush syndromu – myoglobinurická nefróza).

Diagnostika možných příčin hemolýzy

Coombsův test – detekce protilátek proti povrchovým antigenům erytrocytů. Antiglobulinové sérum je přidáno k vymytým erytrocytům pacienta, aglutinace indikuje přítomnost imunoglobulinů nebo složek komplementu navázaných na erytrocyty.

• přímý Coombsův test – umožňuje detekci červených krvinek senzibilizovaných/obalených imunoglobuliny a složkami komplementu „in vivo“
• nepřímý Coombsův test – umožňuje detekci antierytrocytárních protilátek přítomných v pacientově séru či plazmě – význam má u osob, kterým je opakovaně podávána transfuze nebo erytrocytární koncentráty

testy osmotické rezistence – zkoumáme odolnost krvinek vůči nízkemu osmotickému tlaku prostředí (tzv. minimální osmotická rezistence, tzv. maximální osmotická rezistence )

normální hodnoty jsou průměrně 0,4 % NaCl u minimální a 0,3 % NaCl u maximální osmotické rezistence

enzymatické vyšetření erytrocytů

• nedostatek glukóza-6-fosfátdehydrogenázy vede k nedostatečné tvorbě NADPH a tím ke snížení regenerace glutathionu. Erytrocyty (zejména jejich membrána) jsou pak náchylné poškození reaktivními formami kyslíku.

Hamův test – diagnostický (screeningový) test pro paroxyzmální noční hemoglobinurii (PNH)

erytrocyty se inkubují v séru okyseleném na pH 6,2, kyselé prostředí aktivuje komplement a patologické erytrocyty podlehnou hemolýze

průtoková cytometrie – stanovují se proteiny vázané na buněčnou membránu, které se podílejí na

• ochraně vůči lytickým účinkům komplementu
  • 2 proteiny (MIRL a DAF) se označují podle protilátek, které s nimi specificky reagují, CD-55 a CD-59

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy

Zdroj

• PASTOR, Jan. Langenbeck´s medical web page [online]. ©2005. [cit. 2011-03-26]. <http://langenbeck.webs.com/>.