Diftérie

Z WikiSkript

(přesměrováno z Difterie)

Záškrt
Croup
Diphtheria
Masivní zvětšení krčních uzlin u diftérie
Masivní zvětšení krčních uzlin u diftérie
Původce Corynebacterium diphtheriae
Přenos kapénkami, kontaminovanými předměty[1]
Inkubační doba 2–4 dny
Klinický obraz faryngeální d.: malátnost, horečka, bolest v krku, zduřené tonzily se žlutavým povlakem; maligní d.: povlaky na patru, šíří se až do laryngu, dyspnoe, nasládlý zápach dechu, vyšší horečka, lymfadenopatie krčních uzlin; laryngeální d.: štěkavý kašel, stridor, chrapot, šíření pablán, neprůchodnost dýchacích cest; nosní d.: sekret z nosu, pablány na nosní sliznici; kožní d.: nehojící se nebolestivé ulcerace, šedavé pablány[1]
Diagnostika klinický obraz, výtěr z tonzil nebo laryngu a kultivační průkaz C. diphtheriae, průkaz tvorby toxinu[1]
Léčba koňské antidifterické sérum, penicilin (případně linkosamidy, ciprofloxacin, rifampicin), bezpříznakové nosiče léčíme makrolidy[1]
Komplikace postižení srdce, obrna (časná a pozdní), v akutním stádiu reverzibilní tubulární nekróza ledvin[1]
Očkování očkování proti toxinu, DiTePe vakcína, v ČR povinné očkování
Incidence v ČR v ČR žádný případ (v letech 2005–2014)[2]
Klasifikace a odkazy
MKN A36
MeSH ID D004165
MedlinePlus 001608
Medscape 782051

Diftérie (záškrt) je závažné infekční onemocnění, které je vyvoláno působením toxinů koryneformních mikrobů. Podle klinického obrazu rozeznáváme pět forem. V současnosti se u nás vyskytuje vzácně, většinou jde o importovanou nákazu.[3]

Pablána u difterie
Corynebacterium diphteriae barvené metylénovou modří

Původce[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Corynebacterium diphtheriae.

Etiologickým agens je bakterie Corynebacterium diphtheriae (příp. C. ulcerans) − grampozitivní, nepohyblivá, nesporulující tyčinka. Podle morfologie, vzhledu kolonií a biochemických vlastností rozlišujeme tři biotypy: gravis, intermedium a mitis.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Záškrt postihuje výhradně člověka. Zdrojem jsou nemocné osoby nebo bacilonosiči. Infekce se šíří kapénkovým přenosem, příp. nepřímým přenosem − stykem s kontaminovanými předměty. Branou vstupu se může stát i poraněná kůže nebo vagína.[4]

V České republice výskyt diftérie výrazně snížilo zavedení povinného očkování (1946). Dnes se objevuje pouze ojediněle a většinou je importovaná. Nebezpečí vzniku drobných epidemií hrozí v komunitách se špatnými hygienickými podmínkami a návyky, proto je žádoucí výskyt sledovat a udržovat dobrou imunitu obyvatelstva.[5]

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

C. diphteriae není primárně invazivní. Po inkubační době (2−4 dny)[6] se bakterie v místě vstupu infekce začnou množit a produkovat difterický toxin (schopnost kmene tvořit exotoxin je podmínkou rozvoje onemocnění). Toxin se šíří do okolí, způsobuje nekrózu buněk zablokováním proteosyntézy a tvorbu pablán (pseudomembrán) složených z odumřelých buněk, fibrinu a leukocytů. Vstřebává se také do krve, vzniká tak toxémie a může dojít k život ohrožujícím komplikacím.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Diftérie se může projevovat v pěti klinických formách: faryngeální, maligní, laryngeální, kožní a nosní.

Faryngeální forma[upravit | editovat zdroj]

Tato forma je nejčastějším klinickým nálezem. Začíná horečkou, slabostí a bolením v krku. Sliznice je zduřelá, tonzily zarudlé, později se na nich objevují běložluté pablány, které pevně lnou ke spodině a nejdou odstranit bez porušení tkáně. Pablány se mohou šířit dále do dýchacích cest a spolu s otokem způsobit zadušení. V tomto stadiu je dostatečně účinné podání antibiotik.

Maligní forma[upravit | editovat zdroj]

Pokud pacient není léčen, dostává se toxin do krve a poškozuje hlavně buňky myokardu, tubulární epitel ledvin a periferní nervová vlákna. Horečka se zvyšuje, pablány jsou šedavé, v pokročilejším stadiu na nich lze rozeznat zelenočerné nekrotické skvrny. Šíří se do okolí přes měkké patro a patrové oblouky až do laryngu.[5][3] Dochází až k obrně měkkého patra – pacient má,,huhňavý“ hlas, při pití mu vytéká tekutina nosem. Typický je nasládlý zápach dechu a collum proconsulare (collum Caesari)– výrazná lymfadenopatie na krku.

Laryngeální forma (difterický krup)[upravit | editovat zdroj]

Projevuje se stridorem a štěkavým kašlem. Pseudomembrány se šíří do dolních cest dýchacích a onemocnění rychle progreduje.

Nosní forma[upravit | editovat zdroj]

Je charakteristická pablánami na nosní sliznici a sekrecí z nosu. Je vysoce infekční.

Kožní difterie[upravit | editovat zdroj]

Nacházíme nebolestivé ulcerace, které jsou pokryty našedlými pseudomembránami a špatně se hojí. Vyskytuje se prakticky pouze v rozvojových zemích.[3]

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Postižení myokardu se objevuje někdy až se zpožděním, ve stadiu rekonvalescence. Má nejrůznější projevy – např. arytmie, městnání, blokáda Tawarova raménka atp. Mezi časné neurologické komplikace, objevující se v akutním stadiu, řadíme již zmíněnou parézu měkkého patra. Pozdní neurologické komplikace se projevují jako obrny, které nastupují 3 týdny až 3 měsíce od začátku onemocnění. Jsou symetrické a patří sem polyneuritidy, další obrna měkkého patra nebo např. obrna okohybných svalů. V akutním stadiu se také často objevuje tubulární nekróza.[3]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Suspekce vzniká na základě charakteristických klinických příznaků. Průkaz spočívá v kultivačním záchytu korynebakterií ve výtěru z tonzil nebo laryngu, ke kterému je potřeba specifická půda. Součástí je ověření toxigenity imunoprecipitací v agaru s antitoxinem (tzv. Elekovým testem).

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Již při podezření na difterii se podává antidifterický imunoglobulin (antitoxická protilátka), nečeká se tedy na kultivační průkaz. V časných stádiích lze pacienta léčit antibiotiky, vhodný je penicilin. U těžkých forem se podává krystalický penicilin v dávkách 2−5 mil. IU v int. 4h intravenózně. Účinné jsou též linkosamidy nebo ciprofloxacin. Důležitá je rovněž podpora vitálních funkcí; při obstrukci dýchacích cest jsou indikovány kortikosteroidy k omezení otoku, případně tracheostomie.[3]

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Prevence je postavena na očkování toxoidem navázaným na Al2O3 podávaným v trojkombinaci (s tetanem a pertusí) v dětství. Úroveň imunity lze ověřit Schickovým testem (i.d. aplikace velmi malé dávky difterického toxinu na předloktí) – u neimunních jedinců vzniká lokální erytém. Pro odlišení alergické reakce se na jiné místo aplikuje malé množství toxoidu.[4] Při výjezdu do rizikové oblasti je vhodné aplikovat booster.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 214, 215, 216, 217, 409, 495. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - absolutně : Hlášený výskyt vybraných infekčních nemocí v České republice v Epidatu v letech 2005-2014 - absolutně - předběžná data [online]. [cit. 2015-12-03]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-absolutne>.
  3. a b c d e BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  4. a b JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 8024612704.
  5. a b BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
  6. Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. s. 135. ISBN 8024629321.