Diftérie
(přesměrováno z Difterie)
Záškrt | |
Croup | |
Diphtheria | |
Masivní zvětšení krčních uzlin u diftérie | |
Původce | Corynebacterium diphtheriae |
---|---|
Přenos | kapénkami, kontaminovanými předměty[1] |
Inkubační doba | 2–4 dny |
Klinický obraz | faryngeální d.: malátnost, horečka, bolest v krku, zduřené tonzily se žlutavým povlakem; maligní d.: povlaky na patru, šíří se až do laryngu, dyspnoe, nasládlý zápach dechu, vyšší horečka, lymfadenopatie krčních uzlin; laryngeální d.: štěkavý kašel, stridor, chrapot, šíření pablán, neprůchodnost dýchacích cest; nosní d.: sekret z nosu, pablány na nosní sliznici; kožní d.: nehojící se nebolestivé ulcerace, šedavé pablány[1] |
Diagnostika | klinický obraz, výtěr z tonzil nebo laryngu a kultivační průkaz C. diphtheriae, průkaz tvorby toxinu[1] |
Léčba | koňské antidifterické sérum, penicilin (případně linkosamidy, ciprofloxacin, rifampicin), bezpříznakové nosiče léčíme makrolidy[1] |
Komplikace | postižení srdce, obrna (časná a pozdní), v akutním stádiu reverzibilní tubulární nekróza ledvin[1] |
Očkování | očkování proti toxinu, DiTePe vakcína, v ČR povinné očkování |
Incidence v ČR | v ČR žádný případ (v letech 2005–2014)[2] |
Klasifikace a odkazy | |
MKN | A36 |
MeSH ID | D004165 |
MedlinePlus | 001608 |
Medscape | 782051 |
Diftérie (záškrt) je závažné infekční onemocnění, které je vyvoláno působením toxinů koryneformních mikrobů. Podle klinického obrazu rozeznáváme pět forem. V současnosti se u nás vyskytuje vzácně, většinou jde o importovanou nákazu.[3]
Původce[upravit | editovat zdroj]
Etiologickým agens je bakterie Corynebacterium diphtheriae (příp. C. ulcerans) − grampozitivní, nepohyblivá, nesporulující tyčinka. Podle morfologie, vzhledu kolonií a biochemických vlastností rozlišujeme tři biotypy: gravis, intermedium a mitis.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Záškrt postihuje výhradně člověka. Zdrojem jsou nemocné osoby nebo bacilonosiči. Infekce se šíří kapénkovým přenosem, příp. nepřímým přenosem − stykem s kontaminovanými předměty. Branou vstupu se může stát i poraněná kůže nebo vagína.[4]
V České republice výskyt diftérie výrazně snížilo zavedení povinného očkování (1946). Dnes se objevuje pouze ojediněle a většinou je importovaná. Nebezpečí vzniku drobných epidemií hrozí v komunitách se špatnými hygienickými podmínkami a návyky, proto je žádoucí výskyt sledovat a udržovat dobrou imunitu obyvatelstva.[5]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
C. diphteriae není primárně invazivní. Po inkubační době (2−4 dny)[6] se bakterie v místě vstupu infekce začnou množit a produkovat difterický toxin (schopnost kmene tvořit exotoxin je podmínkou rozvoje onemocnění). Toxin se šíří do okolí, způsobuje nekrózu buněk zablokováním proteosyntézy a tvorbu pablán (pseudomembrán) složených z odumřelých buněk, fibrinu a leukocytů. Vstřebává se také do krve, vzniká tak toxémie a může dojít k život ohrožujícím komplikacím.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Diftérie se může projevovat v pěti klinických formách: faryngeální, maligní, laryngeální, kožní a nosní.
Faryngeální forma[upravit | editovat zdroj]
Tato forma je nejčastějším klinickým nálezem. Začíná horečkou, slabostí a bolením v krku. Sliznice je zduřelá, tonzily zarudlé, později se na nich objevují běložluté pablány, které pevně lnou ke spodině a nejdou odstranit bez porušení tkáně. Pablány se mohou šířit dále do dýchacích cest a spolu s otokem způsobit zadušení. V tomto stadiu je dostatečně účinné podání antibiotik.
Maligní forma[upravit | editovat zdroj]
Pokud pacient není léčen, dostává se toxin do krve a poškozuje hlavně buňky myokardu, tubulární epitel ledvin a periferní nervová vlákna. Horečka se zvyšuje, pablány jsou šedavé, v pokročilejším stadiu na nich lze rozeznat zelenočerné nekrotické skvrny. Šíří se do okolí přes měkké patro a patrové oblouky až do laryngu.[5][3] Dochází až k obrně měkkého patra – pacient má,,huhňavý“ hlas, při pití mu vytéká tekutina nosem. Typický je nasládlý zápach dechu a collum proconsulare (collum Caesari)– výrazná lymfadenopatie na krku.
Laryngeální forma (difterický krup)[upravit | editovat zdroj]
Projevuje se stridorem a štěkavým kašlem. Pseudomembrány se šíří do dolních cest dýchacích a onemocnění rychle progreduje.
Nosní forma[upravit | editovat zdroj]
Je charakteristická pablánami na nosní sliznici a sekrecí z nosu. Je vysoce infekční.
Kožní difterie[upravit | editovat zdroj]
Nacházíme nebolestivé ulcerace, které jsou pokryty našedlými pseudomembránami a špatně se hojí. Vyskytuje se prakticky pouze v rozvojových zemích.[3]
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Postižení myokardu se objevuje někdy až se zpožděním, ve stadiu rekonvalescence. Má nejrůznější projevy – např. arytmie, městnání, blokáda Tawarova raménka atp. Mezi časné neurologické komplikace, objevující se v akutním stadiu, řadíme již zmíněnou parézu měkkého patra. Pozdní neurologické komplikace se projevují jako obrny, které nastupují 3 týdny až 3 měsíce od začátku onemocnění. Jsou symetrické a patří sem polyneuritidy, další obrna měkkého patra nebo např. obrna okohybných svalů. V akutním stadiu se také často objevuje tubulární nekróza.[3]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Suspekce vzniká na základě charakteristických klinických příznaků. Průkaz spočívá v kultivačním záchytu korynebakterií ve výtěru z tonzil nebo laryngu, ke kterému je potřeba specifická půda. Součástí je ověření toxigenity imunoprecipitací v agaru s antitoxinem (tzv. Elekovým testem).
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Již při podezření na difterii se podává antidifterický imunoglobulin (antitoxická protilátka), nečeká se tedy na kultivační průkaz. V časných stádiích lze pacienta léčit antibiotiky, vhodný je penicilin. U těžkých forem se podává krystalický penicilin v dávkách 2−5 mil. IU v int. 4h intravenózně. Účinné jsou též linkosamidy nebo ciprofloxacin. Důležitá je rovněž podpora vitálních funkcí; při obstrukci dýchacích cest jsou indikovány kortikosteroidy k omezení otoku, případně tracheostomie.[3]
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Prevence je postavena na očkování toxoidem navázaným na Al2O3 podávaným v trojkombinaci (s tetanem a pertusí) v dětství. Úroveň imunity lze ověřit Schickovým testem (i.d. aplikace velmi malé dávky difterického toxinu na předloktí) – u neimunních jedinců vzniká lokální erytém. Pro odlišení alergické reakce se na jiné místo aplikuje malé množství toxoidu.[4] Při výjezdu do rizikové oblasti je vhodné aplikovat booster.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Diferenciální diagnostika povlakových angin
- Přenos původců nákaz
- Exotoxiny
- Očkování
- Corynebacterium diphtheriae
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 214, 215, 216, 217, 409, 495. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - absolutně : Hlášený výskyt vybraných infekčních nemocí v České republice v Epidatu v letech 2005-2014 - absolutně - předběžná data [online]. [cit. 2015-12-03]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-absolutne>.
- ↑ a b c d e BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ a b JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 8024612704.
- ↑ a b BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
- ↑ Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. s. 135. ISBN 8024629321.