Onemocnění horních cest dýchacích
(přesměrováno z Infekce horních cest dýchacích)
Onemocnění horních cest dýchacích (HCD) patří mezi nejčastější příčiny nemocnosti dětí ve všech věkových skupinách. Etiologie obvykle bývá zpočátku virová (u kojenců a batolat převažují adenoviry, u dětí školního věku rhinoviry, coronaviry, virus influenzae A a B, parainfluenzae). Na virem poškozenou sliznici následně snáze nasedá bakteriální infekce. Hlavními respiračními patogeny jsou Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, Moraxella catarrhalis.
Akutní onemocnění HCD[upravit | editovat zdroj]
- Akutní rinitida a rinofaryngitida;
- akutní tonzilitida a tonzilofaryngitida;
- akutní (rino)sinusitida;
- akutní mediootitida;
- akutní epiglotitida;
- akutní subglotická laryngitida.
Chronické onemocnění HCD[upravit | editovat zdroj]
- Chronická rinitida (alergická, infekční, nealergická neinfekční);
- chronický zánět nosohltanu;
- chronická faryngitida;
- chronická tonzilitida.
Akutní subglotická laryngitida[upravit | editovat zdroj]
Akutní subglotická laryngitida (ASL) představuje zánětlivý otok v subglotickém prostoru při akutní virové infekci, který může vést k náhle vzniklé sufokaci. Obstrukce HCD je způsobena zánětlivým otokem sliznice a podslizničního prostoru v oblasti hrtanu. Mezi etiologická agens patří parainfluenza, adenoviry, RSV. Frekvence je velmi častá, zejména v zimních měsících (listopad–duben). Nejčastěji jsou postiženy děti od kojeneckého věku do cca 6 let, ale výjimky jsou pravidlem.[1]
Akutní epiglotitida[upravit | editovat zdroj]
Akutní epiglotitida je phlegmona příklopky hrtanové při invazivní hemofilové infekci, kdy následně může dojít i k rozvoji sepse. Etiologicky se uplatňuje Haemophilus influenzae typ b opouzdřený, vzácně jiní vyvolavatelé. Nejčastěji bývají postiženy děti ve věku 2–7 let. Zavedení očkování proti Haemophilus influenzae typu b do rutinního kalendáře došlo prakticky k eliminaci onemocnění.[1]
Bakteriální tracheitida[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o hnisavý bakteriální zánět trachey s tendencí k tvorbě pablán, nejčastěji u dětí ve věku 6 měsíců až 12 let. Etiologicky se uplatňují Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae a Streptococcus pneumoniae. Zpočátku se pacienti prezentují obrazem infekce horních dýchacích cest s trváním několika hodin až dní. Postupně se rozvíjí inspirační dyspnoe, ale většinou s nevýrazným stridorem, kašel je štěkavý až tracheální, bolest v krku nekonstantní, hlas je chraplavý, ale dysfagie není. Současně dochází k nástupu alterace celkového stavu (klinicky obraz „toxické“, nelepšící se laryngitidy). Poslechový nález je chudý, můžeme nacházet bronchitické fenomény. Vzhledem k těžké obstrukci horních dýchacích cest a alteraci celkového stavu přistupujeme skoro vždy k intubaci a UPV.[1]
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
onemocnění/příznaky | Akutní laryngitida | Bakteriální tracheitida | Akutní epiglotitida[1] |
---|---|---|---|
poloha dítěte | neovlivňuje dušení | neovlivňuje dušení | dítě se vleže dusí, brání se položení, chce sedět v předklonu |
charakter dýchání | usilovné, zatahuje měkké části hrudníku | inspirační dyspnoe, ale s většinou nevýrazným stridorem | opatrné, povrchní, dítě je na „dobré“ dýchání soustředěno |
polykání | dobré | zpravidla dobré | špatné, nepolyká ani sliny, které proto mohou vytékat z úst |
tělesná teplota | zpravidla subfebrilie | febrilie | febrilie |
kašel | suchý, laryngeální | suchý, laryngeální | není, dítě se pro bolest v krku „bojí“ kašlat |
stridor | inspirační | inspirační | bublavý, srkavý zvuk nahromaděného hlenu v inspiriu i exspiriu |
výskyt | sezonní výskyt | kdykoli během roku | kdykoli během roku |
začátek a průběh | začátek náhlý, zpravidla v noci, zhoršení během desítek minut | postupný rozvoj dyspnoe | začátek kdykoli během 24 hodin, zhoršení během hodin |
reakce na kortikosteroidy a adrenalin | ústup příznaků během desítek minut | žádný účinek | žádný účinek |
bolest v krku | není | obvykle není | výrazná |
objektivní nález v krku | katarální zánět, epiglotis štíhlá, málo sekretu | normální, ev. katarální nález | oteklá, rudá epiglotis a nahromaděný hlen – „jezírko“ |
věk | 3 měsíce až 5 let | 6 měsíců až 12 let | 2 až 7 let |
Retrofaryngeální absces/flegmona[upravit | editovat zdroj]
Retropharyngeální absces (RA) je hluboká krční infekce, která se typicky vyskytuje u dětí. Dojde-li k dalšímu šíření infekce, může nastat ohrožení života. RA vzniká nejčastěji na podkladě abscedující lymphadenitidy, po předcházející infekci horních dýchacích cest, typicky v období mezi 2.–4. rokem života. RA svými příznaky velmi připomíná epiglotitidu.[1]
Peritonsilární absces[upravit | editovat zdroj]
Iniciální symptomatologie peritonzilárního abscesu připomíná epiglotitidu. Nejčastější věkovou skupinou jsou ale starší školáci. Děti mívají horečku, zastřený hlas a mohou slinit. Charakteristickým příznakem může být i trismus. Při větší velikosti abscesu si děti stěžují na dušnost.
Při aspekci oropharyngu vidíme asymetrické zduření patrových oblouků, jednostrannou povlakovou anginu s akcentací bolesti. Diagnózu potvrdí lékař ORL. Při fluktuujícím abscesu je indikací chirugická incize a drenáž. V diferenciální diagnostice abscesu a cellulitidy můžeme recentně využít intraorální ultrazvukovou sondu.[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Akutní záněty horních cest dýchacích
- Chronické záněty horních cest dýchacích
- Záněty horních cest dýchacích