Spojení kostí

Spojení kostí (junctura) je místo, kde se dotýkají dvě nebo více kostí. Slouží k pohybu určité části těla. Nauka o kostních spojeních se nazývá arthrologia nebo syndesmologia.

Typy spojení kostí

Existují dva typy spojení kostí:

1. Spojení plynulé – kosti jsou spojeny pojivem (vazivem, chrupavkou či kostí).
2. Spojení dotykem – kosti se vzájemně dotýkají v místech označovaných jako styčné plochy, po stranách těchto ploch je vazivo, které kosti rovněž spojuje. Toto spojení je označováno jako spojení kloubní (junctura synovialis) – kloub (articulatio).

Spojení plynulé

Druhy sutur a gomphosis: 1. sutura serrata, 2. sutura squamosa, 3. sutura plana, 4. gomphosis (articulatio dentoalveolaris)

Symphysis

Kolenní kloub

Junctura fibrosa

Junctura fibrosa je spojení kostí vazivem. Je využito tam, kde dochází k námaze v tahu. Můžeme jej rozdělit na další typy:

• Syndesmosis jsou vazivem spojené kosti mimo lebku. Pruh vaziva, který kosti takto spojuje je vaz (ligamentum).
• Sutura (šev) je spojení plochých kostí lebky vazivem. Rozlišujeme několik typů podle tvaru:
  • Sutura serrata (šev pilovitý): okraje sousedních kostí na sebe naléhají pilovitými výběžky (v celé tloušťce kosti), čímž se rozšiřuje styčná plocha kostí a zvyšuje se tak pevnost spojení.
  • Sutura squamosa (šev šupinový): ztenčený okraj jedné kosti je položen přes okraj kosti druhé, čímž je rozšířena plocha vazivového spojení.
  • Sutura plana (šev hladký): vazivem jsou spojeny rovné, hladké okraje sousedních kostí. Nejčastěji se nachází v místech, která nejsou mechanicky namáhána.
• Gomphosis (junctura dentoalveolaris) je spojení zubu a jamky v čelisti. Zub je připevněn vazivem zvaným ozubice (periodontium).

Junctura cartilaginea

Jedná se o spojení kostí chrupavkou. Jedná se o spojení pevné. Opět jej můžeme rozdělit na další typy:

• Synchondrosis je spojení, kdy převažuje chrupavka hyalinní. Příkladem je spojení kostí sterna.
• Symphysis je pevné a pružné spojení, které vzniklo vlivem střídavého namáhání v tlaku a tahu. Převládá zde vazivová chrupavka, jen malý podíl těsně při kostech tvoří chrupavka hyalinní. Příkladem je symphysis pubica.

Junctura ossea

Také synostosis – spojení dvou kostí za pomoci kosti. Vyvíjí se druhotně z vazivového či chrupavčitého spojení kostí desmogenní a chondrogenní osifikací. Příkladem je spojení sakrálních obratlů v os sacrum.

Spojení dotykem

Articulatio coxae

Kloub (articulatio) je pohyblivé spojení dvou či více kostí, které se uvnitř vazivového pouzdra dotýkají plochami povlečenými chrupavkou. Styčné plochy (facies articulares) mají zpravidla tvar kloubní jamky (fossa articularis), která je konkávní, a kloubní hlavice (caput articularis), která je konvexní. Vazivové kloubní pouzdro (capsula articularis) spojuje kosti po obvodu styčných ploch, přičemž je u jednotlivých kloubů připojeno různě daleko od okrajů chrupavčitých styčných ploch. Je dostatečně volné, aby umožnilo krajní výchylky kostí při pohybech. Kloubní dutina (cavitas articularis) je štěrbina mezi styčnými plochami, pouzdrem a dalšími útvary v kloubu, vyplněná synoviální tekutinou (která je produkována kloubním pouzdrem). Součástí kloubu mohou být zvláštní zařízení:

1. Kloubní lem (labrum articulare) je zvýšený okraj kloubní plochy tvořený vazivovou chrupavkou, rozšiřuje plochu kloubní jamky.
2. Disci et menisci articulares jsou ploténky vazivové chrupavky, které jsou vloženy mezi kloubní plochy. Discus articularis má tvar plného terčíku a rozděluje kloub na dvě dutiny. Meniscus articularis má tvar srpovitý, zevně je vyšší a směrem mezi styčné plochy se zplošťuje. Jejich významem je vyrovnávání nestejného zakřivení ploch jamky a hlavice, a také umožňují složitější pohyby v kloubu.
3. Kloubní vazy zesilují pouzdro kloubu a ovlivňují jeho pohyby. Mohou být zabudovány přímo v pouzdru (ligamenta capsularia), nebo se k povrchu kloubu přikládají a jsou oddělena vazivem (ligamenta extracapsularia), nebo jsou přímo uvnitř kloubu (ligamenta intracapsularia).
4. Tíhové váčky (bursae synoviales) se vyskytují v řídkém vazivu v okolí kloubu. Jsou to dutiny vystlané synoviální membránou a obsahují tekutinu podobnou tekutině synoviální. Vznikají v místech, kde se šlachy či vazy třou po kloubním pouzdru.
5. Musculi articulares jsou drobné svaly, které se upínají do kloubního pouzdra z nejhlubších vrstev okolního svalstva a při pohybu tahem za pouzdro brání jeho uskřinutí mezi kloubními plochami.

Rozdělení kloubů

Podle počtu komponent

1. Kloub jednoduchý (articulatio simplex), ve kterém se stýkají jen dvě kosti.
2. Kloub složený (articulatio composita), ve kterém se stýkají více než dvě kosti či dvě kosti a nějaké zvláštní kloubní zařízení.

Podle tvaru styčných ploch

1. kulovitý (art. spheroidea) – Hlavice i jamka jsou části plochy koule. Pohyb je možný v kombinaci podle tří navzájem kolmých os.
   • volný (arthrodia) – Plocha jamky je menší než plocha hlavice, což umožňuje velký rozsah pohybů. Např. articulatio humeri.
   • omezený (enarthrosis) – Jamka je hluboká, takže se o ní hlavice zastavuje, což způsobuje menší rozsah pohybů. Např. kyčelní kloub
2. elipsovitý (art. ellipsoidea) – Styčné plochy jsou podobné rotačnímu elipsoidu. Pohyb je možný ve dvou směrech: kolem dlouhé osy, skluzné úklony hlavice do stran. Např. articulatio atlantooccipitalis, articulatio bicondylaris (mandibula na bazi lební)
3. sedlový (art. sellaris) – Styčné plochy jsou ve tvaru koňského sedla a v něm sedícího jezdce. Pohyb je možný ve dvou směrech i v jejich kombinaci.
4. válcový (art. cylindrica) – Styčné plochy jsou ve tvaru válce.
   • šarnýrový (ginglymus) – Osa pohybu je kolmá k podélné ose kosti. Např. articulationes interphalangeales
   • kolový (art. trochoidea) – Kloub má tvar nízkého válce a jeho osa otáčení je shodná nebo souběžná s podélnou osou kosti. Např. articulatio radioulnaris proximalis et distalis
5. kladkový (art. trochlearis) – Základním tvarem je kloub válcový, avšak na jedné z kloubních ploch (většinou na hlavici) má vodící rýhu, takže hlavice má tvar kladky, do ní pak zapadá vodící lišta vyvstávající z druhé kloubní plochy. Nedochází tak k pohybům do stran. Např. articulationes interphalangeales, articulatio humeroulnaris
6. plochý (art. plana) – U tohoto kloubu jsou styčné plochy téměř rovné a při pohybu po sobě kloužou. Většinou mívá silné kloubní vazy, které omezují pohyb. Např. articulatio acromioclavicularis
7. tuhý (amphiarthrosis) – Kloub podobný kloubu plochému, avšak má nepravidelné a lehce zvlněné styčné plochy, takže pohyb je omezen ještě více (kloub o nepatrné skluzné pohyblivosti). Např. articulatio iliosacralis

Odkazy

Související články

• Kost
• Vazivo
• Chrupavka
• Zub
• Discus articularis
• Sval

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. ISBN 978-80-7169-970-5.